Deset faktů o názvech jednotlivých zubů, které vás překvapí

Víte, proč se některé zuby jmenují řezáky a jiné kazy? Nebo proč máte v ústech přesně 32 zubů, když jich kdysi stačilo jen 20? Většina lidí si o zubech pamatuje jen to, že je potřeba čistit a nechat je léčit, když bolejí. Ale za každým zubem stojí vlastní příběh, jméno a funkce - a mnohé z nich jsou opravdu překvapivé.

Zuby nemají náhodná jména - každé má svůj účel

Názvy zubů nevymysleli lékaři jen tak pro zábavu. Každý název popisuje přesně, co zub dělá. Řezáky (incisivy) jsou ty přední, které používáte na kousnutí do jablka. Mají ostrý hranatý okraj, jako nožík. Kazy (canini) jsou ty ostré, které vám vyčnívají z boků úst - jsou navržené na držení a trhání masa. Moláry jsou ty široké, ploché zuby vzadu, které rozmělňují jídlo na kaši. A předposlední zuby, které se jmenují předmoláry (premoly), jsou mezilehlé - mají vlastnosti jak kazu, tak moláru.

Tyto názvy pocházejí z latiny a řečtiny. Incisivy znamená „řezající“, canini znamená „psí“ - protože u psů jsou tyto zuby výraznější. A moláry? To je od slova „mola“, což znamená „mlýn“. Takže vaše zuby mají vlastní jazyk - a všichni ho používáte každý den.

První zuby nejsou vaše pravé zuby

Když jste byli malý dítě, měli jste 20 mléčných zubů. Ty nejsou jen „menší verze“ vašich trvalých zubů - jsou jiné strukturou, jinou tvrdostí a jinak uložené v čelisti. Mléčné zuby mají tenčí sklovinu a menší kořeny. To je proto, aby mohly být snadno vyměněny, když dorůstají trvalé zuby.

První mléčný zub vás obvykle překvapí kolem šesti měsíců. To je většinou dolní řezák. A když ho ztratíte kolem šesti let, je to první krok k trvalým zubům. Ale nezapomeňte: mléčné zuby nejsou jen „příprava“ na trvalé. Pokud se infikují nebo se včas nelekáte, mohou ovlivnit pozici trvalých zubů. Někdy i zub, který vás bavil jako dítě, může mít vliv na vaši ústní hygienu ještě dnes.

Váš ústní útvar je jako číselný systém

Stomatologové neříkají „ten zub vpravo dole“ - používají čísla. Existuje mezinárodní systém, který každému zubu přiřazuje číslo od 1 do 32. Začínáte vpravo nahoře: první zub je 11, pak 12, 13… až po 18. Pak jdete doleva nahoře: 21, 22… 28. Dolní čelist je 31-38 a 41-48.

Co to znamená pro vás? Pokud vám lékař řekne „máte karies na 36“, ví přesně, který zub má problém. A když se podíváte na svůj zubní karetník, uvidíte tyto čísla. Není to jen pro lékaře - když víte, který zub je který, můžete lépe sledovat, co se děje v ústech. Například: když vám bolel zub číslo 47, byl to poslední molár - ten, který se často nechává léčit, protože je těžko dostupný.

Největší zub není ten, který si myslíte

Většina lidí si myslí, že největší zuby jsou moláry. Ale největším zubem v lidské čelisti je první molár - ten, který dorůstá kolem šesti let. Ano, ten, který jste si možná ani nevšimli, protože se nevyměňuje. Je to ten, který je první trvalý zub, který vás „překvapí“ - a zároveň nejčastější místo kariés.

Ten zub má tři kořeny v dolní čelisti a čtyři v horní. Je to jako malý kámen, který drží celou vaši žvýkací mechaniku. Pokud ho ztratíte, ostatní zuby se začnou posouvat, a vaše čelist se může změnit. To je důvod, proč dentisté tak moc zdůrazňují péči o první moláry - nejsou jen „další zuby“. Jsou základem.

Největší zuby nejsou ty nejvíce viditelné

Když se díváte do zrcadla, vidíte řezáky a kazy. Ale největší a nejdůležitější zuby jsou skryté vzadu. Třetí moláry - tzv. zoubky - jsou ty, které dorůstají kolem 17-25 let. Mnozí je nechávají vyříznout, protože nemají místo. Ale i když je odstraníte, neznamená to, že jste je ztratili - znamená to, že jste se s nimi vypořádali.

U některých lidí zoubky dorůstají úplně, u jiných zůstávají zcela skryté pod dásní. To se jmenuje impaktovaný zub. A ne vždy je to problém. Některé osoby mají zoubky celý život a nikdy je necítí. Jiní je mají od dětství a vědí, že je budou muset odstranit. To záleží na vaší čelisti, dědičnosti a tom, jak se zuby vyvíjely.

Zuby se vám nejenom mění - mění se i jejich počet

Víte, že lidé mohou mít více než 32 zubů? Nebo méně? To se jmenuje hyperdontie a hypodontie. Hyperdontie znamená, že máte přebytečné zuby - obvykle mezi řezáky. Ty se jmenují „mesiodens“ a vypadají jako malý, zkreslený zub. Vyskytují se u asi 1-3 % lidí.

Hypodontie je naopak - když vám nějaké zuby chybí. Nejčastěji chybí druhé předmoláry nebo horní boční řezáky. U asi 5 % lidí chybí alespoň jeden zub. Někdy je to kvůli dědičnosti, někdy kvůli vývojovému problému. Pokud vám nějaký zub chybí, není to nutně problém - ale může způsobit posuny ostatních zubů, pokud se nezajímáte o náhradu.

Nejstarší zuby vám nezůstanou navždy

První molár dorůstá kolem 6 let - a je to první trvalý zub, který vás opustí. Ne, nevymění se. Ale může se rozpadnout. Pokud ho nezachráníte, může být ztracen do věku 40-50 let. A když ho ztratíte, zbytek vašich zubů se začne posouvat. Kazy se posunou dopředu, řezáky se rozšíří, a vaše čelist se změní.

Na rozdíl od dětí, kteří ztrácejí zuby a nové dorůstají, dospělí nemají druhou šanci. Pokud ztratíte zub, musíte ho nahradit - implantátem, mostem nebo protézou. A to je důvod, proč je důležité chránit zuby, které vám dorostly jako první trvalé - ne proto, že jsou krásné, ale proto, že jsou základ.

Zuby se dělí i podle jejich „rodiny“

Když se podíváte na svou ústní dutinu, můžete si všimnout, že zuby nejsou jen náhodně rozmístěné. Jsou seskupené do „rodin“. První rodina jsou řezáky - dva v horní a dva v dolní čelisti. Druhá rodina jsou kazy - po jednom na každé straně. Třetí rodina jsou předmoláry - po dvou na každé straně. A poslední rodina jsou moláry - po třech na každé straně.

Tato rodina má svůj vývojový plán. Řezáky a kazy dorůstají jako první, poté předmoláry, a nakonec moláry. To je důvod, proč se děti často ptají: „Kdy mi dorostou ty velké zuby?“ - protože vidí, že zuby dorůstají vlnami. A každá vlna má svůj účel.

Zuby mají vlastní „dětské“ jména

Ve starých českých knihách a lidových pověstech se zuby jmenovaly jinak. Některé zuby se nazývaly „kámen“, „klíč“, „čep“ nebo „kopeček“. Kazy se někdy říkalo „psí zuby“, protože vypadaly jako u zvířat. A zoubky? Někdy je nazývali „poslední zuby“ nebo „zuby závěru“.

Dnes už tyto názvy nezníme, ale v některých venkovských oblastech ještě mohou být známy. A když děti řeknou „mám zub, který se mi hýbe“, vědí, co to znamená - i když neznají slovo „mléčný zub“. Jména se mění, ale zkušenosti zůstávají stejné.

Zuby jsou vaše nejstarší „příběh“

Když se podíváte na své zuby, vidíte nejen jejich tvar - vidíte svůj život. Mléčné zuby jsou vaše první paměť. První molár je vaše první trvalá odvaha. Zoubky jsou vaše přechod mezi dětstvím a dospělostí. A každý zub, který jste ztratili nebo zachránili, je součástí vašeho zdravotního příběhu.

Nezapomeňte: zuby nejsou jen „nástroje“ pro žvýkání. Jsou součástí vašeho obličeje, vašeho hlasu, vašeho sebevědomí. A když víte, co každý zub dělá, můžete ho lépe chránit. Ne proto, že je to „náležitost“, ale proto, že je to vaše.